Remembering the life and music of legendary jazz guitarist Emily Remler Vzpomínky na život a hudba legendární jazzový kytarista Emily Remler

F or a short while I took guitar lessons from one of the finest female jazz guitarists since Mary Osborne. F nebo krátkou chvíli jsem si kytarové lekce od jednoho z nejlepších jazzových kytaristů ženy od Mary Osborne. I never became a great guitarist, but that's because I never put in the time it takes to be a great guitarist. Nikdy jsem se stal skvělý kytarista, ale to je proto, že jsem se nikdy dát v době, kdy má být skvělý kytarista. Emily on the other hand, lived and breathed the guitar. Emily na druhé straně, žil a dýchal na kytaru.

O ne day I arrived at Emily's apartment to take a lesson and there she was in a leg cast and on crutches, having not exactly had the greatest time skiing. O ne den, kdy jsem dorazil na byt Emily vzít ponaučení a tam byla na nohou a obsazení o berlích, s ne zrovna měl největší čas lyžování. I told her Joe Pass was coming to town and he was performing on a double-bill with Jim Hall. Řekl jsem jí, Joe Pass přichází do města, a on hrál na double-bill s Jim Hall. She said that she knew about it and she'd really love to go, especially since she was a good friend of Jim Halls, but there's one problem she said “at the moment I can't walk”. Řekla, že ví o tom a ona opravdu ráda jít, zvláště od té doby byl dobrý přítel Jim haly, ale je tu jeden problém, řekla: "V tuto chvíli nemůžu chodit." I said “Emily, you're not heavy, so I'll just get as close to the Blue Note as I can and I'll carry you.” So, sure enough a few nights later I picked Emily up and drove down into Greenwich Village, found a spot on the north side of Washington Square Park and Emily got on my back and I carried her to the Blue Note. Řekl jsem: "Emily, nejste těžký, tak jsem si jen dostat co nejblíže k Blue Note, jak jsem si i já ponesu tě." Takže, opravdu pár dní později jsem si vybral Emily nahoru a jel dolů do Greenwich Village, našel skvrnu na severní straně Washington Square Park a Emily dostal na záda a já jsem odnesl do Blue Note.

I wish I had a tape recorder with me that night, because up in the dressing room after the first set Emily asked Jim if she could borrow his beautiful cherry colored guitar. Přál bych si magnetofon se mi, že v noci, protože se v šatně po první set zeptala se Emily Jim jestli by si nemohla půjčit své krásné třešňové barvy kytaru. Joe told her to play a tune with him. Joe jí hrát melodii s ním. They had one beautiful interchange after another and it was something the rest audience downstairs never got to see. Měli jednoho krásného výměnu za druhým a to bylo něco, co ostatní diváci dolů nikdy vidět.

After playing with Joe, rather than stay for the 2nd set Emily asked me how my back was and wanted to know if I'd mind checking out Leni Stern, because she was playing that night at the 55 Bar on Christopher Street. Poté, co hrál s Joe, nikoli pobyt za 2. soubor Emily zeptal se mě, jak jsem byl zpátky a chtěl vědět, jestli bych mysli odhlašování Leni Stern, protože hrála ten večer v 55 Bar na Christopher Street. So, playing horse again, we made our way over a few more blocks. Takže hraní koně opět jsme udělali naše cesta přes několik bloků.

What thrilled Emily that night was seeing not only two legendary guitarists at the Blue Note, but seeing another wonderful guitarist, who was also a great writer. Co nadšená, Emily, že v noci viděl jen dvě legendárního kytaristy u Blue Note, ale když viděl další skvělý kytarista, který byl také skvělý spisovatel. Emily said “hey, I know I've got the chops, but I would love to write like Leni”. Emily řekl: "Hele, já vím, mám žebírka, ale rád bych psát jako Leni".

L eni was playing that night with a blazing guitarist named Wayne Krantz and as always her solos were silky smooth. L eni hrál tu noc s hořící kytaristou Wayne Krantz a jako vždy jí sóla byly hedvábně hladká. I'll tell more about Leni another time, but what I saw that night made me realize that every talented individual has something to glean from another. Já vám řeknu více o Leni jindy, ale to, co jsem viděl, že v noci jsem si uvědomil, že každý nadaný člověk má něco, co sbírat od druhého.
B eautiful music is always an interchange. B eautiful hudba je vždy výměnu.

In early 1985 I met Emily Remler, a young jazz guitarist who was getting some well-deserved attention at the time. Na počátku roku 1985 jsem se setkal Emily Remler, mladý jazzový kytarista, který se stále některé dobře-zaslouženou pozornost v té době. I heard one of her records, a trio setting with my old friends Bob Moses and Eddie Gomez on drums and bass and was impressed. Slyšel jsem, že jeden z jejích záznamů, trio, kterým se své staré přátele a Bob Moses Eddie Gomez na bicí a basu a byl ohromen. Emily was creative, smart, swung like crazy, and had a time feel that was just about the best I had ever heard from any guitarist, male or female. Emily byla kreativní, inteligentní, rozmáchl jako blázen, a měl pocit, že čas byl jen o to nejlepší, jakou jsem kdy slyšel z libovolného kytarista, muž nebo žena.

Emily and I started playing together as a duo. Emily a já jsem začal hrát společně jako duo. We toured the United States and Europe off and on for about a year and were briefly involved romantically, until I realized that we had very little in common. Jsme na turné po Spojených státech a Evropě a na pobřeží asi rok a byli zapojeni krátce romanticky, až jsem si uvědomil, že jsme měli velmi málo společného. We made a duet record for Concord Records, Together , which still stands up today, I think, especially as a testament to Emily's genius. Udělali jsme duet rekord pro Concord Records, Together, který ještě stojí ještě dnes, myslím, především jako důkaz génius Emily. When the record was released there was lot of reaction from the jazz guitar community. , Kdy byl záznam propuštěn byl hodně reakcí od obce jazzové kytary. One publication, The Texas Monthly , had a long article analyzing the different soloing approaches we had. Jedna publikace, Texas Monthly, měl dlouhý článek analyzuje různé přístupy sóla jsme měli. They surmised that Neal Tesser, who wrote the liner notes, had confused my playing with Emily's and Emily's playing with mine! Oni se domníval, že Neal Tesser, kdo psal o liniovou konstatuje, že moje hra zaměnit s Emily a Emily hraje se moje! I thought that was kinda funny because ever since I started doing two-guitar things, even musicians who knew both of us sometimes couldn't tell us apart. Myslel jsem, že to bylo docela legrační, protože od té doby jsem začal dělat dvě věci-kytara, a to i hudebníci, kteří věděli, jak nás někdy nemohl říct nás rozděluje. The first example of this I recall came from Jack Bruce, who also said he couldn't tell me from John McLaughlin when he first heard “Spaces”. Prvním příkladem tohoto Vzpomínám si přišel z Jack Bruce, který také řekl, že nemůže mi říct, z John McLaughlin, když poprvé slyšel "Spaces". But where McLaughlin came off sounding like a high-flying rocket, Emily was like a poet when she played. Ale kde McLaughlin se vydařil znít jako high-létání raketa, Emily byla jako básník, když hrála. I recall one bizarre incident on tour in Germany when we were in a doctor's office. Vzpomínám si, jedna bizarní událost na turné v Německu, když jsme byli v ordinaci lékaře. The doctor had a guitar there, an entry-level solid-body, with a small amp. Lékař měl kytaru tam, entry-level-pevné tělo, s malým zesilovačem. Emily picked it up and plugged in and started playing just with her fingers – no pick. Emily ho zvedl a elektrické síti a začal hrát jen s prsty - no vyzvednout. We were all mesmerized by what she was doing: chords, timing, feel, counterpoint, and spontaneity. Všichni jsme byli fascinováni tím, co dělá: akordy, načasování, cítění, kontrapunkt, a spontánnost.

Emily died an untimely and all-too-early death in 1990 at the age of 32. Emily zemřela předčasně a všichni-příliš-předčasného úmrtí v roce 1990 ve věku 32. Monty Alexander, her ex-husband, said it best; “She's out of town. Monty Alexander, její ex-manžel, řekl, že bude nejlepší, "Ona je pryč z města. She'll be back” – I believe that – the music was just too good. Ona se vrátím "- věřím, že - hudba byla prostě příliš dobrá.